Svazek z naší zahrady

Hezkou neděli,

Počasí je o víkendu doslova babí. Túje mají nový podzimní sestřih. A já sklidila vykvetlou levanduli. Je z ní krásný svazek, který suším na parůžcích... 

Užijte si slunečnou neděli, 

Lucie

Z vlastní tvorby

Krásný čtvrtek, 

Dnes opět z mé vlastní tvorby. Myšlenky, které zachycuji na kus papíru a přitom všem se rodí verše!  

Paroží

 Paroží visící na stěně,

jsou pradědečkovi vzácné trofeje.

Zarytý nimrod s vlastním osudem,

kdy lov, byl jeho velkým životním příslibem.

Jediné co po něm mi navždy zůstane,

jsou právě jeho lovecké trofeje.

Já v dětství k tomu neměla kladný vztah,

až dospěla jsem, tu náhle přišel zvrat.

Jsem hrdá na stopu, kterou zanechal,

neboť i on by byl jistě rád, že

jeho lovecké trofeje jsou ozdobou pravnuččina pokoje.

Vím o něm mnoho z vyprávění,

ale nad osobní setkání zkrátka není.

Osud nám zkřížil cesty,

on zemřel mladý ve svých třiceti sedmi,

zanechal ženu spolu s třemi dětmi,

život byl k němu i nadále slepý.

Byl milující manžel a starostlivý táta od dětí,

člověk co se jen tak nevidí,

svého podnikatelského ducha tenkrát měl,

a nikdy ho v sobě nezapřel.

Tu dostanou se mi do rukou, jeho díla,

jsou na nich vyryta jeho krasopisem čísla,

vyryté datum s místem lovu na jedné z jeho trofejí,

vzbudí ve mně vzpomínku, planých nadějí.

V tu chvíli si uvědomím,

jak vzácný kus historie v ten moment ve svých dlaních držím.

V tu chvíli šťastná jsem,

nebýt jeho nemám, co tak chtěla jsem. 

Najdou se tací, co paroží bude jim pokladem,

pro druhé zločinem a nesmyslným odpadem.

Nejsem nelida,

v tu chvíli se mi to, ale hluboce dotýká,

Kdyby z Vás někdo něco podobného vyhazoval,

vzpomeňte si prosím na moje slova,

vždyť by jich byla na smetišti škoda.

Je to krása vskutku nebeská,

uchovat si vzpomínku, která tu bude s námi napořád,

on letos oslavil by, své stoleté kulatiny.

Jsou věci, které se časem omrzí,

zde, ale nepatří paroží.

                                                                

Lucie Demlova 

20.9.2014

                                                                       

Text ©Lucie Demlova

Text podléhá autorskému zákonu, bez svolení autora není jeho šíření možné. 

                                          

První

 Oficiálně podzimní den,:))

Jak jinak ho přivítat, než s otevřenou náručí v přírodě!

Dnes jen pár slov, za to více krásy v zachyceném okamžiku:))

Tak vítej, podzime! 

Krásný podzimní čas Vám všem, 

Lucie

Srnka

Krásný nový týden,

Nastávající období (podzim a zimu) si z celého roku užívám nejvíce. To letošní má něco extra do sebe. Prožívám ho o dost intenzivněji, než předešlá babí léta. Vnímám přítomný čas a více se raduji z těch nejjednodušších věcí. A pokud nám počasí zrovna nepřeje,třeba na podzimní procházku, co takhle strávit chvíle doma? 

A jak jsem se zmínila v úvodu, pluji na podzimní vlně už i doma...

K jelenovi přišla na návštěvu z lesa srnka:))

Hotová divá zvěř v tu chvíli:))

Nakonec mi bylo řečeno, že tady s námi na  podzim a zimu zůstane:))

Jelen už nějaký ten čas s námi sdílí domácnost a srnce se tu líbí:))

Aby, ne!

Na stole jsem pro oba připravila kaštany:))

A pokud by snad kdokoliv jiný z lesa k nám zavítal je samozřejmě vítán:)) 

včetně divočáka!

Mějte pohodové pondělí, i když to venku vypadá všelijak:))

Photo ©Lucie Demlova

Lucie v obležení divé zvěře...

Babí léto

Já zamyslela se,

pohlédnout do duše babí kráse.

 Vnímat přitom svůj vnitřní hlas,

a nechat plynout myšlenky skrze nás.

Zemité barvy všude kolem,

jako by malíř načrtnul perem

obrys duše před kostelem.

Ne každý, ale tu pravou krásu vidí,

není to materialismus, co kazí lidi.

Je to ta křivka na mé tváři,

co do srdce hřejivý pocit přináší.

V tu chvíli si tajně přeji pozastavit čas,

a vnímat ten pocit znovu a zas.

Stejně jak úsměvy z přítomnosti,

vrací se vzpomínky z minulosti.

 A slzy jsou v tu chvíli v převaze,

jako, když se řetízek s perlami rozváže.

Po chvíli v očích objeví se naděje,

jako, když se umělec nad svým dílem usměje.

Nezbývá než, jen vzpomínky si uchovat,

na toho, kdo měl Tě ve svém srdci rád.

Pak dojde mi, jak je důležité mít vedle sebe spřízněnou duši,

co o nás ví i tuší…

A její snaha pomoci,

je nejvíce cennější.

 Je to ten největší dar,

jaký člověk člověku může dát.

Takový anděl pomoci,

výživou pro naši duši.

Jsem, anděl řekla mi,

a za její slova v této básni děkuji.

Je to ten pocit co nelze vyjádřit slovy,

jako, když po kapsách kaštany nosím.

S každým dalším krokem v holínkách na nohou,

kráčím vstříc podzimní přírodou.

Se svou vlastní představou,

včetně snů nad hlavou.

Ve vzduchu se vznáší babí chmýří,

a Vy ho náhle chcete chytit.

To však nepodaří se Vám,

uvědomte si, že příroda sama o sobě je dar.

A symbol ryze podzimní,

jsou zralé šípky na větvích,

které se pod rudými plody mírně sklání,

proto, nám vždy vykouzlí úsměv na našich tvářích i dlaních.

Slyším ptactvo na keři,   

jak se mezi sebou hašteří.

Sluneční paprsky hřejí mě do tváře,

 A babí léto je v tu chvíli v převaze.

V tu chvíli pohlédnou mé modré oči k oblakům,

a já věřím, že to dokážu.

Je to ten nejkrásnější čas,

proto važme si ho včas.

                                                           autor: Lucie Demlova

 P.S. Krásný víkend!

Text podléhá autorskému zákonu.

Příroda na podzim

Odpolední procházka se psem za babího léta kolem prašných cest, polích, loukách, či jen se tak rozhlížet kolem sebe a cítit ve vzduchu tu vůni pozdního léta považuji za naprostý dar.

Pojďte se mnou na malou procházku,

Nazujte si holínky, nasaďte klobouk,do ruky fotoaparát a Vy pejskaři nezapomeňte na to nejdůležitější na svého nejvěrnějšího přítele. Bude se totiž tetelit blahem:)) 

Dobrá nálada zaručena i počasí je bezkonkurenční!:))

Kdo se přidá?:))

Využila jsem příležitost, kdy byl pes na volno a zvěčnila jsem momenty

letošního babího léta jak ho vidím já. Nedivte se prosím kdy na mých fotografiích neuvidíte mého psa, přiznávám se bez mučení, že jak jsme někde venku je kumšt ho vyfotit v klidu:))

 Podél cest...

 Photo ©Lucie Demlova

Byla to sice krátká procházka, ale lepší krátká, než žádná:)) 

Tak zase jindy dáme repete?  

Mějte krásné prosluněné dny někde v přírodě!

L.

Kaštan

Hezké odpoledne, 

Tmavě hnědé plody ukryté uvnitř zeleno žluté slupky s ostny skryté pod vrstvou listí jsou neodmyslitelně součástí babího léta. Kdo by je jako dítě nesbíral a neměl je po kapsách. Jsou přímo podzimním darem přírody. A zaručeně nám vykouzlí úsměv na našich tvářích takový ten obraný mechanismus proti podzimnímu splínu:))

Další příspěvek s vůní babího léta...

Kdo by odolal?

            To jsou ty obyčejné věci, ze kterých se stávají věci neobyčejné a               je potřeba se jimi obklopovat denně a radovat se z každé maličkosti co nám příroda nabízí...

Není ten podzim nakonec nejkrásnější?

Vidět krásu procházkou přírodou

 Virtuálně zasílám... 

 Photo ©Lucie Demlova

Buďme vděční za každý nový den!

Mějte se fajn:)) 

Lucie

Babí léto

Barevné listí v trávě, pozemské barvy okolo, sezónní ovoce, v ruce termoska s lahodným čajem, semišové boty na podpatku, nošení pletených kardiganů, sbírání kaštanů, které jsem sbírala jako malá, vůně podzimu ve vzduchu, příjemný vánek ve vlasech, nejkrásnější čas je pro mě rozhodně tento, kdy slunce nepálí, ale příjemně hřeje. Čerpat do zásob sluneční paprsky a trávit čas v přírodě je jistě krok o to jak být na podzim šťastnější. 

Letošní podzim jak ho vnímám já...

Příroda je zkrátka v tomto období kouzelná

"Pokud žiješ v souladu s přírodou,nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ v mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý." 

                                                            Seneca

Pár vlastnoručně nasbíraných kaštanů jako přírodní dekorace na stůl

"Pozdní štěstí je jako krásný podzim, člověk se z něj těší dvojnásobně"

Nádherný podzim zalitý sluncem a pohodový víkend!

Přeje Lucie

Paroží

Hezký čtvrtek, 

Stále se utvrzuji v myšlence, že paroží na stěnách nemusíme vídávat jen v chalupách myslivců. Ba naopak v prostorných, vzdušných severských interiérech! Navozují u mě blahý pocit oblíbeného podzimu a zimy. 

Zde se snoubí dokonalé... 

paroží, kožešiny, parketová podlaha, kožešinové polštáře a taky bílá!

Vidím se tam! V pleteném svetru s hrnkem horkého čaje v ruce, vlasy sepnuté do drdolu a jen nasávat atmosféru a realizovat své tvůrčí schopnosti:)) Snílek? Jen trošičku:))

Existuje vůbec něco krásnějšího?:))

Na dlouhé zimní večery dokonalé trávení volného času...

(Chci alespoň na návštěvu... sebou bych vzala pletený béžový taburet, něco dobrého a taky svou srnečku!) (rozumějte psa:)) )

Varianta s bílou...

Varianta s černou...

Krásně poslouží nejen jako přírodní dekorace, ale zároveň i jako věšák

Na klobouky ideální:))

Zdroj: Pinterest

Pokud by se někdo nedej Bože snažil něco takového vyhodit určitě se inspirujte...

...nebo...

Si vzpomeňte na mě! :))

Víte přece, že na těchto věcech ujíždím:))

Pohodový den s jistou dávkou optimismu v žilách!

Lucie